čas 19:06 datum 20/09/2018
aurora travel agentSecret Recipebest pot racksFreelancer KonokBest Freelancer in Bangladesh
Domů / Cestování / Český dobyvatel jižního Kazachstánu
Kazachstán

Český dobyvatel jižního Kazachstánu

Za Kaspickým mořem leží obrovský stát, který vám může dát vše, co hledáte. Je to země orlů, nezkrotných koní, velbloudů, divokých psů, vlků, nedobytých vrcholků hor, jezer, nekonečných stepí a hlavně srdečných lidí.

Pro našince má Kazachstán silnou příchuť neznáma. O to víc jsem toužil poznat rozlohou devátou největší zemi světa, která je třicetinásobně větší než Česká republika. A právě do Almaty, největšího města Kazachstánu, jsem se shodou okolností dostal na pracovní stáž v ocelářské firmě Byelkamit.

Psal se červenec 2011 a já jsem po šest a půl hodiny trvajícím letu z Prahy, během něhož jsem překonal čtyři časová pásma, vystoupil z letadla v Almatě. Neskutečné horko a suchý vzduch mi vyrazily dech. Když jsem se trochu vzpamatoval a rozhlédl se kolem, dech se mi pro změnu zatajil při pohledu na zasněžené vrcholky pohoří Ťan-šan, které se tyčily z rovinaté stepi do neobyčejné výše. Horský masiv působil jako nedobytná pevnost. V tu chvíli jsem věděl, že se mi v Kazachstánu bude líbit.

V pracovním volnu jsem podnikl spoustu delších či kratších výletů do místní nedotčené přírody. První zkouškou odolnosti byla cesta přes Charynský kaňon, druhý největší kaňon světa, až na horu Velký Šimbulak. Bylo ohromující vidět 300 metrů hluboký kaňon, který je dle posledních měření až 80 kilometrů dlouhý. Jedná se o přírodní útvar, který vznikl působením řeky Charyn, větru a slunce. Úchvatný pouštní úkaz jsem nechal za zády a vydal se dobýt horu Velký Šimbulak.

Kazachstán - kaňon

Ze rzi do „hotelu”

Po bezproblémovém výstupu jsem úspěšně zapíchl českou vlajku na vrchol, který se tyčí 3600 metrů nad hladinou moře. Při sestupu však ubývaly síly rychleji a rychleji a slunce se pomalu začalo ztrácet za horizontem. Noc jsem musel přečkat v horách.

Když jsem si chystal nocleh v zapomenutém rezavém kontejneru, náhoda mi přivedla do cesty dva hlídače národního parku, u nichž jsem v polorozpadlém nedostaveném hotelu na vršku hor přečkal do rána. Kazašští rangeři mě pohostili lahodným čajem, teplou večeří a celou noc jsme společně hráli tradiční karetní hru Durac.

Navíc jsem byl v teple a načerpal dost energie na další cestu. Na horu Malý Šimbulak jsem vystoupal ještě pred východem slunce a čekal jsem, až mi sluníčko začne odkrývat krásy kazašských hor.

Dvě jezera

Důkaz toho, že lidé jsou zde laskaví, mi podal další hlídač národního parku, se kterým jsem se seznámil při sestupu z Malého Šimbulaku. Ačkoliv mě viděl poprvé v životě, nechal mě přenocovat v jeho chaloupce na břehu jezera Issyk, kde bydlel společně se ženou a sedmi dětmi. Kazachstán mě okouzlil svými obyvateli i přírodou a já měl stále větší chuť a elán vidět víc.

Kazachstán - jezero

Následovala výprava za jednou z perel pohoří Ťan-šan. Po fyzicky náročné cestě jsem byl odměněn pohledem na diamantovou vodu Velkého Almatinského jezera obklíčeného zasněženými vrcholky hor. Oslňující zážitek! Noc jsem chtěl strávit v nedaleké observatoři. Ta však byla zcela obsazena osmdesátičlennou hinduistickou skupinou, která zde prováděla meditační očistu.

Ale štěstěna stála opět při mně. Byla mi nabídnuta jedna malá přistýlka v již obsazeném pokoji a byl jsem pohoštěn teplou večeří v podobě grilovaných hub a indické zeleniny.

Meditační očistec

Indický mistr mě přizval do jednodenního meditačního očistce, který spočíval v tanci, vykřičení zlých duchů z těla, spánku, jídle a indické hudbě. Tento neobyčejný zážitek byl ještě opepřen pohledem na Jupiter z hvězdářského dalekohledu. Další den jsem měl namířeno dobýt 4 280 metrů vysoký ledovec, který se přes svou nezanedbatelnou výšku jmenuje Malý Lednik. Výstup mi znepříjemnilo nejen lehké motání hlavy způsobené značnou nadmořskou výškou, ale i konfrontace s medvědem.

Naštěstí jsem ho zaregistroval včas a minul jsem ho bez újmy na zdraví. Když nepočítám svůj úlek. Neuvěřitelné se opět stalo skutkem – vrchol Malého Ledniku byl dobyt. Díky ochotě místních dřevorubců jsem byl ušetřen velké části nudného sestupu, tvrdí hoši hor mě dovezli na střeše jejich nákladní tatry až do blízké vísky.

Cílem jednoho z mých posledních výletů po Kazachstánu se stal o národní park Altyn Emel. Paradoxní bylo, že o existenci tohoto nádherného parku Kazaši vůbec nevěděli. Nikdo neznal cestu a já znal z mapy jen názvy čtyř měst, která ležela na ose cesty. Lehce nervózní, jestli do parku vůbec trefím, jsem se stopem vydal za dobrodružstvím. Když jsem prašnými cestami dorazil do zapadlé vesničky, nechtělo se mi ani věřit, že právě zde sídlí správa parku Altyn Emelu. Do něj mi byl vstup povolen pouze s rangerem, který mi dělal společnost po celou dobu pobytu v nedotčené přírodě.

Zpěv písku

Hned první den jsme vyrazili na Pjošný barchan. Tato tři sta metrů dlouhá písečná duna má příznačnou přezdívku zpívající. Tu jsem pochopil při pohybu po hřbetu duny. Sesouvající se písek vydával zvuk, jako by zpíval. Byl jsem poctěn přenocováním v tradiční kazašské jurtě obklopené pouze stepí a hvězdami a za úsvitu jsme opět vyrazili za poznáním. Po divoké jízdě stepí, při které rangerův vůz dosahoval rychlosti až 100 kilometru za hodinu, jsem živ a zdráv pohlédl na bílé a červené křídové hory.

Kazachstán - duna

Připadal jsem si jako princ Jaroslav z pohádky Třetí princ hledající v nekonečném labyrintu hor zakletou princeznu. Když vzpomínám na putování Kazachstánem, vybaví se mi pohled na divoké mustangy prohánějící se stepí, supy hodující na mrtvé krávě, která se neubránila nenasytným vlkům, či volně se pasoucí velbloudy. Myslím, že kdo jednou zažije jízdu na koních vyschlým korytem řeky, ochutná tradičně upečený chleba nebo koňské a velbloudí mléko, do smrti na to nezapomene. Alespoň já ne.

Karel Sodomka

Zdroj: denik.cz

Zkuste například

Accor hotels

Accor hotels – ubytování šité na míru pro každého

Accor hotels – ubytování šité na míru pro každého Chystáte se na výlet do Prahy a …